Smalty
Cesta Antonína Gavlase ke smaltu byla velmi logická. Smalt je vlastně skelná hmota s hlinitými přísadami, takže se v mnohém chová jako keramické glazury. Obeznámenost s keramikou, to byl také podnět, proč byl autor pozván na mezinárodní sympozium Frýdlantský umělecký smalt v roce 2003.
První setkání se smaltem jej nadchlo, příjemně překvapilo a snad i trochu zaskočilo. Uvědomil si, že smalt má mimořádně široké možnosti, které jsou ještě nevyužité a málo známé, chová se trochu jinak než keramické glazury a je zde veliká příležitost jak k technologickým experimentům, tak k obohacení výrazu a tématu. Objevily se také jisté paralely s enkaustikou, se kterou autor již léta pracoval. Ta vyvolává dojem hloubky, což je pro smalt, jako skelnou hmotu, také velmi typický vyjadřovací prostředek. Frýdlantské zkušenosti využil Antonín Gavlas při organizaci Mezinárodního sympozia smaltu Vítkovice 2006. Pracoval již na velkých formátech, na pleších používaných na silážní věže, takže si mohl ověřit nové polohy. Po roce se znovu vrací do Frýdlantu, již jako spoluorganizátor a pokračuje ve své začaté práci. Díky firmě Beskyd, kde se v roce 2007 sympozium konalo, mohl navíc vyzkoušet i práci se smaltem na litině.
Ve smaltech pokračuje Antonín Gavlas ve své základní výtvarné koncepci, kdy staví stylizované postavy do geometricky vymezených vztahů. Přesto se objevily i nové prvky, které smalt do jeho námětů přinesl. V prvním setkání to byla hlavně technika šablony, která jej zaujala a doplnila práci s barvenou hmotou a kresbou, která je pro autora i smalt typická. Ve Vítkovické epizodě si vyzkoušel monumentální pojetí a znovu pracuje se šablonou a kresbou. Ve výrazu je podtržena dekorativnost. Experimentuje se syrovou barevností, zdůrazňuje expresivní účinek barvy a staví ji do kontrastu s figurou. Nové prvky se objevují i v posledním frýdlantském setkání. V některých námětech se vrací až k antice, což jen rozvíjí jeho obdiv k renesanci ze starších prací. Dává ale také větší prostor barevné hmotně a jejím specifickým vlastnostem při vytváření tajemných a sugestivních kosmických prostorů, o kterých sní jeho renesančně cítící člověčí duše.
Karel Bogar