Za realitou - Frýdlant n/O  

8. dubna 2009

Mgr. Antonín Gavlas má už ve výtvarném životě Ostravska neopominutelné jméno. Vedle práce s keramikou se věnuje malbě, grafice, smaltu i sochařině. Mnoho let působil jako pedagog a také jako ředitel na uměleckoprůmyslové škole v Ostravě, nyní je již delší dobu na volné noze. Sám uspořádal kolem padesáti výstav v regionu i v zahraničí a zúčastnil se více jak stovky výstava u nás, ale i Belgii, Německu, Anglii, Japonsku, Polsku, Slovensku, Švýcarsku a USA. Vedle své výtvarné činnosti je známý jako vedoucí Výtvarné skupiny In Signum – člena UVU ČR v Praze a předseda aktivního občanského sdružení Silvie, které se svou organizační prací zasloužilo i o realizaci dvou frýdlantských sympozií. Je organizátorem Mezinárodních sochařský sympozií v Plesné a inspiroval první sympozium Smaltu Vítkovice.

V malbě jej zaujala zvláště technika enkaustiky. Již při prvním pohledu je zřejmé, že průsvitné hmoty této starověké techniky jsou si blízké s keramickými glazurami a jsou jen krůčkem k jeho zájmu o smalt, se kterým se setkal na sympoziích ve Frýdlantu. V polední době se věnuje také digitálně upravené fotografii. Na první pohled je zřejmé, že spojujícím motivem jeho výtvarných aktivit je především světlo a práce se světlem. Druhým sjednocujícím motivem je okouzlení tajemstvím. Jeho zrod můžeme vysledovat v surrealistické inspiraci autora v šedesátých letech. Později, za studií na Filozofické a Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně se k tomu přidává zájem o další filozofické oblasti. Oblast tajemství rozšiřuje z podvědomí do hlubších kontextů. Výslednicí je jeho neustálý zájem o postavení člověka v kosmu, vysledování potřeby člověka zachytit vedle své reálné podoby bytí i to co jej přesahuje, co cítí jako významný motiv a podnět pro život. I ve svém výtvarném přístupu kombinuje tematickou stránku s hledáním výrazových technických prostředků, které by tuto tajemnou nostalgii po hlubším poznání světa zprostředkovaly. Tou je právě enkaustika, která ve svých průsvitných voskových vrstvách připomíná smalt a obé vodní hladinu, pod níž můžeme zahlednou další tváře světa, který v běžném životě nevnímáme. Zatímco se v enkaustice drží většinou stylizovaných prvků figurálních v kombinaci se symboly slunce, chrámu apod. ve smaltech zatím většinou hledá optimální způsob využití vynikající barevnosti a struktur.

V poslední době se mu daří vyjádřit objevné vidění světa v digitální fotografii. Obohacuje se tematicky rozmnožením symbolických motivů (Atlantida, Beskydy), pohybuje se od symbolu až takřka na hranu abstrakce a naznačuje zde další možnosti, které by mohly ovlivnit i jeho ostatní tvorbu, jak ukazuje například nově pojatý obraz Tanec, ale i řada barevných plechů starších, které zde nevidíme. Již v roce 1992 při založení nadace Silvie založil Mezinárodní bienále Vox Humana. Jeho iniciativa směřovala k podpoře humanistické, pozitivně laděné tvorby, vycházející se zákonitostí harmonie a estetiky. Tím se Gavlas postavil proti estetice ošklivosti a zmaru, vedl k tomu i své žáky, inspiroval kolegy a tvrdošíjně tyto snahy realizuje doposud, bez ohledu na módní proudy a trendy.

PhDr. Karel Bogar